Tato teorie nám popisuje fyzikální vlastnosti, které jsou zapotřebí ke správnému provedení technik v taekwon-do. Jedná se o zpětnou sílu (protipohyb), soustředění (koncentraci), rovnováhu, kontrolu dechu, hmotu (váhu) a rychlost.
Zpětná síla může mít dva významy. V případě, že se proti nám útočník rozběhne a my ho technikou chceme zastavit, síly se v tomto případě sčítají. Druhý význam tkví v provedení protipohybu. V základním úderu je potřeba rychlé stažení druhé ruky.
Soustředění lze interpertovat jako koncentrace síly na co nejmenší bod. V případě úderu pěstí se celá síla koncentruje pouze do prvních dvou kloubů. Proto je většina technik v TKD prováděna klouby nebo hranami končetin.
Rovnováha je také důležitá pro dosažení maximální síly v technice. Při každé technice je potřeba stát pevně buď na obou nohách nebo v případě postoje guburyo sogi (příklad) pevně a stabilně na jedné noze.
Kontrola dechu nám pomáhá ve výdrži, v rychlosti, ale také připravuje tělo na "inkasování" úderu nebo kopu. Je potřeba mít zvládnutou techniku dýchání i z fyziologického hlediska, kdy dochází k lepšímu okysličení svalů a tak se prodlužuje doba, po kterou můžeme cvičit.
Hmota. V tomto případě dosáhneme maximálního účinku právě jestliže používáme při technice otočení boků.
Rychlost jako základ pro sílu. V tomto případě se snažíme dosáhnout maximální sily v případě, že se technika provádí ještě i v pohybu shora dolu. Proto v TKD také přecházíme ve vlnovce (sinusoidě), kdy závěrečná fáze je směrem dolu.